14. J i ž n í e s k a d r o n a (Montgomery)
Recital: Dávno utichly ozvěny bojů i vítr odvál dunění kopyt někam tam,kde se vyprahlá šeď trávy snoubí s obzorem.Dávno pohasl lesk vřavy z očí pomalu tuhnoucích těl padlých, jenom v legendách ožívá zašlý děj. Nen však v myšlenkách dívky, kterou osud zanechal tak samotnou se srdcem navždy prázdným.
1) Déšť; Ti holka smáčel vlasy z Tvejch očí zbyl prázdnej kruh.
Kde je zbytek z Tvojí krásy, to ví dneska snad jen bůh.
2) Tam na konci v prachu cesty leží i Tvůj generál.
V ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál.
3) Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těž;kých chvil.
Prou&žek krve stéká prachem, déšť; mu slepil vlas jak jíl.
4) Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž.
V Montgomery bijou zvony, déšť Ti smejvá ze rtů růž.
Recital: Nedočkáš se holka jižní eskadrony, tý velký chlouby nás mrtvejch všech.
Dříve najdeš hroby mezi stromy nebo šest stop hlíny tam v těch mrtvejch zdech.
5) Déšť Ti holka smáčel vlasy z Tvejch očí zbyl prázdnej kruh.
Kde je zbytek z Tvojí krásy, to ví dneska snad jen bůh.
6) Déšť ji šeptá Tvoje jméno, šeptá ho i větvoví.
že měl ji měl rád víc než život, to nám dneska nepoví.